Archangelicae officinalis
Andělička, andělka, andělský kořen, anjelika, děhel, kořen sv. Ducha, litvor, vybolen.

Vnitřně se užívá při zhoršené činnosti zažívacího ústrojí (špatné trávení, plynatost), při křečích, zpomalené střevní činnosti, při snížené tvorbě moči a sklonu k tvorbě močových kamenů. Zevně je droga vhodná při zhmožděninách s krevními podlitinami, zánětech pokožky ve vlasové části hlavy, při nehojících se a hnisavých bércových vředech, při spáleninách. Je vhodnou součástí přípravků pro léčbu seniorů. Působí proti bakteriím a některým plísním. Furanokumariny v první fázi účinku zpomalují vylučování některých léčiv v těla, v druhé fázi ho urychlují. Podobné druhy andělik (A. sinensis) mají ochranné účinky na játra a zabraňují snížení obsahu zásobního polysacharidu glykogenu v játrech. V lidovém léčitelství našla uplatnění jako antiseptický prostředek, účinné expektorans, emmenagogum a při nespavosti způsobené nervovým onemocněním. U nás se rozšířila ve středověku; mniši ji pěstovali jako prostředek proti moru.

Obsahové látky:
Silice (hlavními složkami jsou: alfa a beta fellandren, alfa-pinen, delta-karen, sesquiterpeny), kumariny.