Šalvěj lékařská

Salvia officinalis

Původ a výskyt:
Pochází z jižní Evropy, u nás se běžně pěstuje v zahradách.

Složení:
Obsahuje 1,5 až 3 % silice, která je směsí thujonu, salviolu, kafru, cineolu a borneolu. Dále obsahuje 4 % tříslovin, saponiny, hořčiny, oxyterpenové kyseliny, estrogenní hormony a amid kyseliny nikotinové, pryskyřice, vitaminy skupiny B, vitamin P, minerální a hormonálně účinné látky.

Užití:
Pití šalvějového čaje posiluje celé tělo. Užívá se při křečích, nemocích jater, odstraňuje nadýmání. Doporučuje se při zánětech mandlí, bolestech v krku, hnisání zubů, zánětech hrtanu a ústní dutiny. Snižuje sekreci žláz včetně sekrece mateřského mléka a potních žláz (zejména je-li nervového původu, jako např. při nočním pocení v klimaktériu nebo v pubertě). Uplatňuje se v gynekologii a to zejména při potížích v počátku menstruace či v přechodu, antibiotických účinků se využívá při léčbě zánětů močových cest, bolestí v krku, při angíně, při gynekologických zánětech nebo zánětech zažívacího ústrojí. Přidává se do čajových směsí při léčbě různých druhů rakovin. Je i znamenitým kořením (přidává se v malých dávkách do podobných pokrmů jako tymián či saturejka, hodí se např. k vepřovému a telecímu, přidává se také do omáček, nádivek a k ochucení sýrů).

Příprava:
Pro přípravu 1/4 čaje se použije jedna čajová lžička byliny, spaří se a krátce vyluhuje.
Koupel se připravuje z dvou hrstí byliny, které se na noc vloží do studené vody, druhý den se zahřejí až k varu a přilijí do koupele.

Upozornění:
Tato bylina nenahrazuje pestrou stravu, je určena jako doplněk stravy.
Ve vyšších dávkách (nebo v kombinaci s alkoholem) působí toxicky.

Zdroje:
Treben, M.: Zdraví z boží lékárny.
Geiger, F.: Bylinný receptář.
Janča J., J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 4.
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0alv%C4%9Bj_l%C3%A9ka%C5%99sk%C3%A1