Kafrovník lékařský

Latinský název

Občas se nazývá též skořicovník kafrovník.
Z dřeva a kořenů starých kafrovníků se získává kafrová silice, z ní se pak vyrábí kafr. Dnes se však takto přírodně získávaný kafr využívá už jen v léčitelství. Ostatní odvětví si jej vyrábějí z látek syntetických.

Původ a výskyt:
Pochází z jižní Číny, Taiwanu a Japonska.

Složení:
Obsahuje kafrovou silici a safrol.

Užití:
Po staletí se používal k odpuzování hmyzu. Je doporučován při dně a revmatismu. dráždí kůži a sliznici, způsobuje místní prokrvení a urychluje tak průběh zánětlivého procesu tím, že zlepšuje průběh vstřebávání a ohraničení zánětu. Kafr, obsažený v mastech či gelech, se také velmi rychle vstřebává do kůže a okamžitě vyvolává lehce hřejivý pocit, působí antisepticky a jako mírné lokální anestetikum. Během vmasírování pozitivně působí při revmatických onemocněních a únavě svalů. Je ho možné také použít se ve studeném obkladu na otoky, podlitiny a podvrtnutí. V tradiční indické medicíně, ayurvédě, je používán při zánětech, výronech, zhmožděninách a jako prevence proleženin.

Příprava:
Kafr se používá k výrobě mastí, studených obkladů, nebo jako vykuřovadlo.

Upozornění:
Tato bylina nenahrazuje pestrou stravu, je určena jako doplněk stravy.
Přípravky s kafrem by se neměly používat na otevřené rány, u těhotných a kojících žen a malých dětí.

Zdroje:
http://en.wikipedia.org/wiki/Cinnamomum_camphora
http://botanika.wendys.cz/cizi/rostlina.php?270
http://www.celostnimedicina.cz/kafr.htm