Bazalka pravá (vonná)

Ocimum basilicum

Slovo bazalka pochází z řeckého basileus, což znamená "král". Po určité období však byla považována za bylinu nikoliv královskou ale ďábelskou, protože její název byl zaměněn za latinské „basiliscus“ -- bazilišek.

Původ a výskyt:
Pochází pravděpodobně z Přední Indie, pěstována je však již od starověku, do střední Evropy se dostala v 16. století.

Složení:
Bazalka obsahuje hlavně silice (až 1,5%) s hlavní složkou methylchavikolem (estragolem) a linalolem a přibližně 5% tříslovin, flavonoidy, glykosidy, éterické oleje s eugenolem a ocimem, bazalkový kafr, tanin, cinoel a jiné látky.

Užití:
Bazalka zvyšuje žaludeční činnost (snižuje napětí hladkého svalstva trávícího traktu a zvyšuje vylučování trávících šťáv), snižuje nadýmání, podporuje chuť k jídlu, usnadňuje odhleňování, působí protizánětlivě a mírně antibioticky. Protože rostlina zklidňuje, bývá její aplikace vhodná i při nespavosti, migréně, mentální vyčerpanosti či některých formách depresí. Bazalka také podporuje tvorbu mateřského mléka a léčí afty v ústní dutině. Bývá vhodná i při léčbě močového systému a při průduškovém astmatu. Je také důležitou součástí posilujících aromatických koupelí. Při prevenci srdeční slabosti nebo astmatu se osvědčila inhalace par vařící se bazalky. Při podávání ve formě čaje se často kombinuje s dobromyslí, meduňkou, puškvorcem, řebříčkem, heřmánkem, benediktem, tymiánem, kořenem lopuchu nebo řapíkem.

Příprava:
Bazalka se obvykle podává ve formě nálevu, kdy se 1 čajová lžička spaří 150 až 200 ml vroucí vody, ve které se nechá ustát asi 10 minut.
Používá se samozřejmě i jako koření.

Upozornění:
Tato bylina nenahrazuje pestrou stravu, je určena jako doplněk stravy.

Zdroje:
http://botanika.wendys.cz/kytky/K60.php
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ocimum_basilicum