Acorus calamus

Oddenek puškvorce byl odedávna používán v asijské medicíně i u severoamerických indiánských kmenů k léčebným koupelím, jako vykuřovadlo, k přípravě čajů i jako koření.
V Indii a Číně je puškvorec obecný používán jako lék nejméně 2 000 let. Na britských ostrovech v době krize třicátých let puškvorec často žvýkali lidé, kteří neměli na tabák.
Údajně byl také žvýkán pro své stimulační a euforizující účinky, ve vetších dávkách má halucinogenní vlastnosti. Oddenek se buď žvýká čerství, nebo se může sušený a práškový šňupat, kouřit, popřípadě se z rozdrceného oddenku může připravit čaj. Přiměřené množství pro jednu osobu odpovídá asi 5-25 cm oddenku.
Tvrdí se, že oddenek a hlavně jeho obsahová látka asaron mají afrodiziakální účinky. Ve vysokých dávkách vyvolává přeludy a zrakové halucinace.

Obsahové látky: silice, hořčiny, třísloviny a slizové látky. Aktivními substancemi jsou alfa a beta asaron, které se svím složením podobají meskalinu.
Podporuje látkovou výměnu, krvetvorbu a lepší činnost žláz. Užívá se při poruchách zažívacího ústrojí, nechutenství, nadýmání a průjmech.

Puškvorec se používá také při nespavosti, neurózách, poruchách paměti, epilepsii i proti horečkám. Je považován za celkově posilující bylinu s močopudným a afrodiziakálním účinkem. Zevně se používá na kloktání při zánětech mandlí, špatně se hojící rány, ale také jako koupel posilující nervovou soustavu.

Tradičně se užíval čajový výluh nebo prášek v dávkování 2,5 - 9 gramů.

Nálev - 2 lžičky rozmělněného kořenu se zalilo šálkem vroucí vody a ponechalo 15 minut vyluhovat - pilo se max. 0,25 - 0,3 l denně - po doušcích (ne dlouhodobě)